Natasha s Evanderem seděli na stromě a upřeně se na sebe dívali, jako by soutěžili, kdo uhne pohledem jako první.

Byla tak podrážděná, že se málem rozesmála, a vyštěkla: "Proč jsi proboha vyl jako vlk? Skvělé, prostě skvělé. Teď tu máme pod stromem celou smečku. Takže, kdo půjde dolů posloužit jim jako večeře, ty, nebo já?"

Jakékoliv teplo, které k němu ještě před chvílí cítila, zmizelo beze stopy