Curtis se opřel o sloup chodby, aby udržel rovnováhu. Pod potem nasáklým brokátovým rouchem se mu v očích náhle rozhořelo zlověstné světlo.

Podíval se na černé stíny poletující po nádvoří a zničehonic propukl v maniakální smích. "Myslíte si, že tohle stačí, abyste mě donutili se podřídit? Podceňujete samotné základy Aeridonu!"

"Vaše Výsosti! Děla jsou tady!" Dva urostlí vojáci nesli těžkou hlaveň