Williamův úhel pohledu.

Adam ztěžka polkl, když se na mě podíval pohledem plným viny. Mysl jsem měl zamlženou, protože jsem jen těžko vstřebával fakt, že to byl Adam, kdo pro mou družku něco udělal, aby mohla žít. "Já... omlouvám se, Williame. Já... nevěděl jsem tehdy, že ona... je tvoje družka," zašeptal a sklopil zrak.

Pomalu jsem k němu kráčel, oči z něj nespouštěl. "Poslouchej mě, Williame. Ať