Z pohledu Adama

„Něco se opravdu pokazilo, Adame. Nevím, proč se mi ten sen už nezdál,“ omlouvala se mi Crystal tónem plným zármutku. Poslední dva týdny se jí ten sen zdál každou noc, ale včera v noci žádné noční můry neměla.

„Není to tvoje chyba, Crystal. Sny si po usnutí vybírat nemůžeme. Nevyčítám ti to,“ odpověděl jsem jí klidně, ale v hloubi srdce jsem stále plakal. O Crystal jsem přišel kvůl