Z pohledu Crystal

„Tohle je vždycky tvůj domov, štěně… Máma a táta tu teď nejsou… ale pořád máš nás, dobře?“ řekl mi William s upřímným ujištěním v hlase. Vzal mi tvář do dlaní a díval se mi přímo do očí s očekáváním. Stále se bál, že sem už nepřijedu, když naši rodiče už s námi nejsou. Usmála jsem se a položila ruku na jeho ruku na mé tváři.

„Já vím, bratře… a tato smečka… bude vždycky moje první