„Juliane, nenapadlo. Prosím, pusť mě,“ žadonil Victor.

Julianův hlas byl ledový. „Jestli to neřekneš sám, najdu si někoho, kdo to z tebe vymlátí.“

Victor pevně sevřel víčka a vyhrkl: „Ještě na základce!“

Julianovy klouby, svírající jeho límec, zbělely, prsty mu zapraštěly a na čele mu naběhly žíly.

Už už se chystal vybuchnout, když Victor propukl v zoufalý nářek. „Ale nic jsem si nedovolil! Bratrá