Ve chvíli, kdy Raymond spatřil ten potměšilý úsměv v koutcích Julianových rtů, věděl, že ten chlap už kope jámu a čeká, až do ní spadne.

A to nejhorší? Nezbylo mu nic jiného než skočit.

Podezřívavě přimhouřil oči. „V čem je háček? Neříkej mi, že si chceš hrát na chamtivého domácího a napálit mi nájem o pár tisíc procent?“

„Jak bych mohl?“ Julianův úsměv byl hladký, jeho tón upřímný. „Jsme přece ká