Světlo v chodbě měkce a jasně zářilo a ozařovalo Sydneyinu tvář. Hedvábně černé vlasy jí padaly přes ramena, kůži měla bledou a zářivou jako porcelán a na tvářích se jí usadil ten nejjemnější růžový nádech. Ten ruměnec sám o sobě by dokázal vzít dech jakémukoliv muži.

Julianův tep zrychlil a v tmavých očích mu zableskla touha. Ale byla to její první noc zde a on ji nechtěl vyděsit. A tak jen tiše