Sydney se otočila a uviděla Alana. V trapném reflexu si mnula nos a přála si, aby se pod ní rozevřela zem.

Oproti tomu Julian zůstal jako vždy obdařen hroší kůží. Zvedl obočí. „Tak jak to podáváš, Alane, to zní, jako bych na ni měl špatný vliv.“

Alan se ani neobtěžoval s odpovědí. Jeho výraz jasně říkal, „A nemáš snad?“

Sydney spolkla své rozpaky a s Julianovou oporou se postavila. „Proč jsi dnes