Když Sydney dorazila ke vchodu do kliniky, Petr už stál s autem u chodníku.

Jakmile ji uviděl, vyskočil, přispěchal k ní a s úsměvem otevřel dveře. „Slečno, říkal jsem si, že už půjdete.“

„Díky, Petře.“ Sydney se usmála a na okamžik jí to připomnělo staré časy, kdy ještě chodila do školy.

Tehdy dokázal Petr její odchod načasovat téměř přesně. Přistavil auto přímo k bráně, aby musela ujít co nejmén