Rychle se otočím na podpatku a chci odejít, ale on mě chytí za ruku.

„Špatným směrem, navíc tě takhle nemůžu nechat odejít. Pojďme.“

Opouštíme uličky a já ho následuji liduprázdnými ulicemi. Oba mlčíme a déšť začíná ustávat.

Po deseti minutách chůze zahýbáme do odlehlé oblasti s obrovskými, moderně navrženými domy. Jacob mě vede po vydlážděné příjezdové cestě. Dům je velkolepý a postavený převáž