"Miluju naše ranní rutiny," oddychuji.

"A to, že si vždycky nejdřív stěžuješ, ale pak chceš pokračovat, když začneme, je... úsměvné," říká,

"Nicméně, jak to, že jsi pokaždé těsnější a lepší?" Přimhouří oči, usmívám se jako

kočka Šklíba.

"Každá žena má svá tajemství, drahý druhu, a o tohle se s tebou nepodělím, má lásko,"

chlubím se a dívám se mu do očí. Zasměje se.

"Vskutku a mně vlastně ani nevad