„Ne,“ prohlašuje. Její oči na mě zírají bez špetky emocí. „Pusť mě, beto,“ její hlas je vůči mně chladný a já zakňourám.

Její pohled střelí k Leondremu a uctivě se ukloní jako opravdová poddaná svému králi. Sledujeme ji odcházet, já zírám ke schodům, na kterých zmizela.

„Králi Leondre, je nám potěšením...“

„Nech si to a řekni mi, proč ji členové tvé smečky bili, než jsme přišli,“ přeruší ho Leon h