Devon

Stál jsem prkenně na nemocniční chodbě a cítil, jak Richardův pronikavý pohled přelétl ze mě na Evelyn.

„Kdo je to?“ Richardův hlas byl tichý, ale nesl v sobě váhu autority, která po desetiletí ohýbala vůli nespočtu vlků. Věděl jsem, že něco vycítil – pouto osudových druhů, které mezi mnou a Evelyn každým dnem sílilo, už nebylo možné skrývat.

Zhluboka jsem se nadechl. Nemělo smysl to dál taj