Devon

Přecházel jsem po svém pokoji jako zvíře v kleci a každý krok jen přiživoval mou narůstající frustraci. Stráže rozestavené venku byly neustálou připomínkou, že jsem v podstatě vězeň. Edwardovi muži to dali najevo naprosto jasně – nikdo nesmí dovnitř, nikdo nesmí ven.

V kapse mi zavibroval telefon. Jason.

„Zjistils něco?“ vyštěkl jsem, aniž bych se zdržoval zdvořilostmi. Moje trpělivost vyprc