Evelyn

Nemocniční chodba byla ve tři ráno konečně tichá. Seděla jsem u dědečkova lůžka a sledovala pravidelné zvedání a klesání jeho hrudi. Přístroje rytmicky pípaly a potvrzovaly, že je po operaci stabilizovaný. Tvář mi tepala v místě, kde mě Jonathan – odmítala jsem mu říkat "otec" – uhodil.

Jason se opřel o rám dveří. "Slečno Grayová, mohu vás odvézt domů. Potřebujete si odpočinout."

Opatrně js