Evelyn

Do oken přednáškového sálu se lilo slunce, ale já jsem jeho teplo sotva vnímala. Moje mysl byla stále uvězněná ve včerejším selhání – v té palčivé bolesti, když se mě Devon pokusil označit za svou družku. Můj vlk, stále slabý a ne zcela probuzený, toto pouto odmítl.

„Slečno Grayová, posloucháte?“ prořízl mé myšlenky hlas profesora Wilsona.

Zmrkala jsem a zaměřila se na jeho očekávající tvář