Evelyn

Richardova slova visela ve vzduchu mezi námi, jeho výraz byl nezvykle jemný, když se na mě díval.

"Předtím jsem tě špatně odhadl a způsobil ti bolest," řekl hlasem tišším, než jsem u něj kdy slyšela. "Chci se omluvit a poprosit tě o odpuštění."

Hrdlo se mi stáhlo. Alfa král Severozápadních teritorií se mi omlouval – mně, vlčici bez vlka, vyděděnci. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy,