Evelyn

Napětí v zahradě bylo dusivé. Alexův pohled těkal mezi Devonem a mnou, rty se mu kroutily v sardonickém úsměvu, ze kterého mi po zádech přejížděl mráz.

Cítila jsem, jak ve vzduchu ztěžka visí tíha nevyřčených křivd, jež zhušťují ticho jako bouře těsně před propuknutím.

V duchu jsem si připomínala, že teď musíme hlavně odvést jeho pozornost, aby si nevšimli Edwardova přiblížení.

"Nikdy bych