Bradův pohled

Díval jsem se na Marissinu tvář, když se nakláněla, aby mě políbila, a na rtech mi pohrával chladný úsměv. Troufalost téhle ženy mě nikdy nepřestávala udivovat.

"Ty jsi opravdu vypočítavá, že?" řekl jsem, můj hlas kapal sarkasmem. "Čekala jsi tu na mě? Kdo tě sem sakra pustil?"

V Marissiných očích se mihl záblesk nejistoty, ale přesto se tiskla vpřed, její rty stále hledaly ty mé se