Pohled Brada

Můj pohled zůstal přikovaný k Elleině vzdalující se postavě. Když odcházela, aniž by se ohlédla, v hrudi se mi zkroutilo něco ostrého.

V mých jantarových očích zablesklo to známé zlatavé světlo a můj vlk se mi neklidně zavrtěl pod kůží. Každý instinkt na mě křičel, abych šel za ní, abych si ji vtáhl zpátky do náruče, kam patřila. Tělo se mi mimoděk naklonilo dopředu, svaly napjaté a p