Když to Anita uslyšela, její kroky se zastavily. Otočila se, uviděla opodál sedět ženu s rouškou na tváři a změřila si ji pohledem.

Elisa si pomalu sundala roušku. Před Anitinýma očima se objevila nádherná a nezapomenutelná tvář.

Anitin pohled trochu zmatněl. Vzápětí se jí rty zkřivily do úsměvu. „Slečno Eliso? Jaká náhoda.“

Elisa si roušku znovu nasadila a usmála se. „Jak by to mohla být náhoda?