Norman byl trochu frustrovaný, když viděl dceru mlčet. Přistoupil k Lindě, posadil se vedle ní a vtáhl si ji do náruče. Utěšoval ji a řekl: "Jsi zřítelnice mého oka. Jak bych na tebe mohl křičet? Neovládl jsem se a zvýšil hlas trochu víc, než bylo zdrávo. Taky jsem se bál, že řekneš něco, co by někdo cizí mohl zaslechnout. Copak tatínkovi nevěříš?"

Norman se na dceru vlídně podíval. Na tváři měl s