„Jdu do práce.“

„Než odejdeš, nasnídej se.“

Na jídelním stole už bylo připravené jídlo.

Elisa však neměla sebemenší zájem s ním jíst, přestože měla hlad. „Nemám hlad. Ve firmě mě čeká neodkladná záležitost.“

Už tak jí dalo dost práce ovládat se, aby mu něco neřekla nebo neudělala. Držela se jen proto, že měl rakovinu žaludku.

„Nesmí mě to rozrušit. Nesmím nic cítit. Je to minulost,“ opakovala si v