Ella

Když jsem si uvědomila, že mě pronásledují, odhodila jsem plášť a zahnula jiným směrem, doufajíc, že vlci ještě nejsou dost blízko, aby mě viděli. Pokud budu mít štěstí, možná je na chvíli setřesu ze stopy. Odhodím i lucernu. Měsíční světlo je tak jasné, že les vidím dost dobře, a sníh je tak hluboký, že se nemusím bát šlápnout na kameny nebo klacky.

Chytím si sukně šatů do obou rukou a běžím