Ella

„Jak to myslíš, že mě možná nevezmeš s sebou?“ vyhrkla jsem a sotva vnímala Sinclairova slova. „Jsme druhové, kam jdeš ty, jdu i já.“

„Lásko, nechci být bez tebe.“ Sinclair si povzdechl a skrz naše pouto ke mně poslal vlnu upřímné lítosti. Nebylo to poprvé, co tohle udělal – nechal mě pocítit jeho emoce, aby mi potvrdil jejich pravdivost, ale tak silně jsem to od něj ještě nezažila. S pomocí