Když se probudím, jsem ve svém hnízdě, připojená asi k tuctu přístrojů, a lámu si hlavu, jak jsem se sem dostala. Samozřejmě... ve chvíli, kdy mi naskočí paměť, si přeju, aby se to nestalo. Má vlčice mi v hlavě vyje, ale já vytěsňuji ty bouřlivé emoce, které hrozí, že mě pohltí. Možná to není zdravé, ale jestli mi něco opravdu jde, tak je to potlačování citů.

Pevně zavřu oči. „Není to pravda, není