Sinclair

Nahoře se ozve rána. Dnes už druhá. Zasténám a opřu si hlavu o ruku. Upřímně raději ani nechci vědět, co se stalo.

„Dominiku?“ slyším volat svou družku dožadující se mé pomoci. Pevně zavřu oči a alespoň na chvíli ji... aspoň na jednu jedinou minutu ji ignoruji. „Dominiku!“

„To myslíš vážně,“ zamumlá Roger a zadívá se směrem ke dveřím. „Co sis proboha myslel, když jsi jí dovolil realizovat