Ella

Sinclair ke mně zvedne tvář, úleva se zračí v každém jejím rysu. "Je v pořádku," řekne, tělo se mu třese nevybitým adrenalinem, "je... je tady... pořád spí..."

Z krku se mi vydere vzlyk, pevně zavřu oči a svezu se na podlahu, stále se křečovitě držím rámu dveří, neschopná zastavit třes, který mi probíhá celým tělem. Uplynulá minuta – vlastně uplynulých třicet vteřin – patřily k těm nejstrašně