„Už nemůžu dál čekat,“ říkám o dvě hodiny, jednu sprchu a tři sendviče později. Postavím se v maličké nerezové kuchyňce a omylem po celé lince rozsypu pytlík brambůrek, ze kterého jsem si uzobávala. Upřímně řečeno, nejedla jsem proto, že bych měla hlad. Jen jsem se snažila nějak rozptýlit.

„Ello,“ povzdychne si Sinclair a sáhne mi po zápěstí.

„Ne!“ vyhrknu a uhnu před jeho rukou. „Chovají se sobec