Ella

S Corou se řítíme ze schodů, a když dorazíme dolů, lapáme po dechu. Vydá se temnou chodbou, Henryho telefon drží před sebou a jeho svítilna ostře proráží tmu, ale já lehce vykřiknu a popadnu ji za ruku.

Otočí se ke mně, vyděšená a zoufale toužící zmizet, ale já ji prosím, aby chviličku počkala. „Sedačku,“ řeknu a natáhnu se po ní, „pro dítě.“

Pochopí, podá mi Rafeovu sedačku a já se rychle sk