O několik hodin později zalapám po dechu, když uvidím ten obrovský karavan, který zastaví před klinikou.

„To myslíte vážně?“ pronese Hank, založí si ruce na hrudi a zírá na něj, napůl ohromen a napůl znechucen tou extravagancí. „Spotřeba téhle věci musí být příšerná –“

„Ale jdi,“ zasměju se a jednou rukou ho plácnu po paži, zatímco ve druhé držím nosítko s Rafem, který je už zachumlaný a připraven