„Myslí si, jak nejsou nenápadní,“ šeptám s úsměvem, když za sebou Sinclair zavírá dveře karavanu jako poslední, kdo „zmizel“ z našeho malého kroužku kolem ohně.

„Já si nestěžuju,“ zamumlá Roger a ovine mi paži kolem ramen. „Ty snad ano, malá družko?“

Zlehka se té přezdívce zasměju a zavrtím na něj hlavou. „Pořád to nefunguje, Rogere,“ říkám a nakloním se k němu blíž, ačkoliv skládací křesílka mi z