Někdo musel zavolat předem, protože když přijíždíme k uprchlickému táboru, vidím Isabel stát venku před branou, ruce zkřížené na hrudi a na tváři široký úsměv. Když ji uvidím, nadšením lehce vypísknu a ruka mi okamžitě vylétne ke kličce u dveří auta. „Vážně, Ello,“ zamumlá Cora a popadne mě za druhé zápěstí. „Nevyskakujme z jedoucího vozidla jen proto, že vidíme své přátele.“ „Achhh,“ hlesnu a pře