Cora

Když se druhý den ráno probudím, okny už proudí svítání a já jsem naprosto – bez debat – nejšťastnější, co jsem kdy byla. Jsem stočená po boku svého druha, ruku mám stále na jeho hrudi, kam jsem si ji položila, když jsem usínala, a když vzhlédnu k jeho tváři?

Vidím, že už se na mě usmívá.

Na rtech mi vykvete úsměv.

„Tedy,“ řekne, plně se ke mně natočí a otře se svým nosem o můj. „To byl úž