„Prosím,“ řekne ten stín neohrabaným a omluvným hlasem.

Jsem stále ztuhlá strachem, když na balkon vpadne Conner, plácne stínovou postavu rukou do hrudi a přirazí ji ke zdi. „Kdo sakra jsi!?“ dožaduje se Conner.

„Prosím!“ zopakuje stín, „moc se omlouvám! Jen jsem tu stál a taky dýchal čerstvý vzduch! Tohle je naprostá náhoda!“

A najednou mi ten hlas v paměti zapadne na své místo. „Connere!“ zavolá