Ella

Conner mi otevírá dveře auta a věnuje mi podivnou malou úklonu, když z něj vystupuji.

„Co to proboha mělo znamenat?“ ptám se a zubím se na něj.

Conner ke své cti trochu zčervená, když pokrčí rameny. „Já nevím, teď jste královna. Neměl bych se uklánět?“

Ohrnu na něj nos. „Nemám tušení,“ říkám se smíchem, potěšená, když se směje se mnou a zavírá za mnou dveře auta. „Ale vzhledem k tomu, že to