Cora

„Už jdu, Ello!“ zavolám, když scházím ze schodů oblečená na den, a Roger kráčí za mnou.

„Tady jsme!“ křikne na mě, vykoukne z obýváku a věnuje mi široký úsměv. „Taky se omlouvám,“ dodá a trochu se zašklebí. „Byli jsme velmi neslušní, když jsme sem takhle vtrhli, že?“

„Odpustím ti, jakmile mi dáš na pár minut pochovat mého malého synovce,“ řeknu, usměji se a natáhnu ruce po Rafeovi, kterého m