Selenin pohled

Nevím, kolik času uběhlo od chvíle, co jsme sem přijeli. Bez oken nemám jak zjistit, jestli je den, nebo noc, a i když to připadá jako hodiny, v bídě se čas vleče vždycky pomaleji.

Sophie už konečně přestala brečet, manicky si objímá kolena přitažená k hrudi a kolébá se na zemi sem a tam. Je mi té ubohé ženy líto, ale nemůžu zapomenout, že je za naši situaci částečně zodpovědná. Mo