Selene

„Bastiene, polož mě!“ Zvolám a kroutím se, zatímco mě odnáší ve svém náručí domem smečky. „Můžu jít sama!“

„Vím, že můžeš jít sama.“ Zavrčí a poposedne si mě výš, „Nesu tě, protože ti nevěřím, že neutečeš a neprovedeš zase nějakou šílenost, když tě nechám napospas samu sobě.“

Tohle není dobré. Bastien mi sotva řekl slovo od chvíle, kdy si uvědomil, že jsem musela do bazénu skočit schválně.