Sophie

„Už je skoro čas.“ Hugo stojí ve dveřích a sleduje mě s jakousi odtažitou zvědavostí, ze které mi kůže rudne studem. Jako bych byla nějaká zvláštní nová kuriozita, stvoření, o kterém si myslel, že mu rozumí, ale teď si uvědomuje, že se zmýlil. V poslední době si mě takhle prohlíží spousta lidí v Sídle smečky – a pokaždé mi z toho naskakuje husí kůže.

Odtrhnu zrak od Bety a vrátím ho k velké