Bastien

Selenin hedvábný hlas se plynule line z Liliny ložnice a spřádá pohádky ze vzduchu, aby naši malou uspal. Venku už je tma, podzimní větry přinášejí noc stále dříve, jak se blížíme k rovnodennosti, a donekonečna matou vnitřní hodiny mé malé dcery.

Přesunu se, abych se opřel o veřeje, a pozoruji svou družku nataženou na Lilině jednolůžku, jak se k ní tulí naše vlče s těžkými víčky. Její mal