Selene

Když dorazím domů, Lila znovu pláče, a jakmile vstoupím do bytu, má tchyně po mně vrhne pohled naprosté úlevy. Mé štěně ke mně běží ještě předtím, než stihnu vůbec zavřít dveře, a její drobné nožky vyťukávají rychlý dupot po dřevěné podlaze.

„Mami!“

„Ahoj, sladké štěňátko.“ Zamručím, vezmu ji do náruče a jemně ji kolébám zleva doprava. „Copak se děje?“

„Babi mi nechtěla dát sušenku!“ Žalost