Můj otec se nade mnou sklání a své velké teplé ruce mi pokládá na ramena. „Už tu není, Selene.“ zamumlá, „Je mrtvá, teď už jí nemůžeš pomoci.“

„Ne!“ naléhám v slzách, „žila věčně, v malíčku má víc síly než já v celém těle, musí to předstírat, musí to být nějaké kouzlo.“

„Zlatíčko, musíš se soustředit,“ nabádá mě otec, „Blaise pořád žije a tvůj druh pořád bojuje. Pro Helene je konec, ale pro tebe t