Poblíž budovy byla pekárna.

Wynter táhla velkou tašku plnou chleba. Podívala se dolů na teatrálního tuláka a řekla: „Jez.“

„Já... já už nemůžu, škyt!“

Tulák se opíral o zeď. Chleba v ústech mu způsoboval neustálé škytání, a on netušil, jaké triky na něj Wynter použila.

Nekontrolovaně se smál: „Ha ha ha, škyt!“

„Už mě to nezajímá.“ Wynter mu do úst nacpala další kus chleba. „Jídlo je důležité, hlad