Budd tam seděl, stále spoutaný neviditelnými nitěmi, které obyčejní lidé nemohli vidět. Sbírka epoch, jež na něm visela, zvonila.

Zdálo se, jako by ho opustily veškeré emoce. Jeho oči byly téměř pohlceny černou mlhou.

Wynter ho sledovala, ale nejevila nejmenší úmysl ho zastavit. Místo toho mu podala Dulciin sešit.

„Dulcie byla velmi chytré dítě. Určitě jí šla biologie a chemie.“ Wynter se usmála.