*Rory*

Cesta zpět k Xanderovu domu proběhla v tichosti, napětí mezi námi bylo tak husté, že by se dalo krájet.

Seděla jsem prkenně na sedadle spolujezdce, ruce zkřížené, a sledovala, jak se stromy míhající se za oknem slévají do jedné šmouhy. Xanderovo sevření volantu bylo pevné, klouby měl zbledlé a čelist mu cukala každých pár vteřin, jako by potlačoval slova, která chtěl vyslovit.

Fajn. Ať se v