*Rory*

„Musím tě označit.“

V okamžiku, kdy ta slova opustila jeho ústa, se svět zúžil. Vzduch ztěžkl, zhoustl významem a následky, a na vteřinu jsem ani necítila tlukot vlastního srdce. Bylo to, jako by se sám vesmír zastavil, zrovna na dost dlouho, abych cítila, jak se mi po páteři plíží každičký kousek zrady.

Zamrkala jsem jednou, dvakrát a snažila se rozhodnout, jestli jsem ho slyšela správně.