*Rory*

Probudila jsem se s hlínou za nehty a svetrem oblečeným naruby.

Zase.

Tento týden to bylo už potřetí, co jsem přišla k sobě na nějakém místě, kam jsem si nepamatovala, že bych došla, a neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem tam byla nebo co jsem dělala. Tentokrát to byly staré skleníky za východním křídlem – opuštěné před lety poté, co mráz zabil poslední úponky měsíčních květů. Sklo nade mnou