*Xander*

Stěny akademie mi nikdy nepřipadaly tak úzké.

Chodil jsem těmito chodbami roky, znal zpaměti každou křivku kamene a každý úhel schodů, ale v poslední době se tiskly blíž, dusily mě takovým způsobem jako nikdy předtím.

Možná to bylo proto, že pokaždé, když jsem se podíval na Rory, s pokožkou bledou horečkou, kterou po sobě zanechala pečeť, viděl jsem, jak málo stojí mezi ní a tím, aby se z